Sdílet

Zpět

14. 11. 2016 11:55

JF2016 očima festivalových reportérů - Rozhovor s Jiřím Chalupou

Očima festivalových reportérů

Dramaturg a scénárista JIŘÍ CHALUPA, který byl plný dojmů z převzetí Zlaté rafičky, mi poskytl chvíli na rozhovor. Byla radost pozorovat, jak dojatě mluvil o překvapeních, která si pro něj Juniorfest přichystal.

Co pro vás znamená převzetí ceny Zlatá rafička?

Znamená to pro mě opravdu hodně. Každá cena, kterou člověk dostane, je vážná věc a pocta v životě, díky které si člověk říká: „Jseš dobrej“. To samozřejmě potěší. Přijel jsem sem rád, a bral jsem to jako obrovskou poctu. Vždy člověk neví, jestli si to vůbec zasluhuje, ale opravdu jsem nadšený. Na Juniorfestu tu najednou byli všichni moji kamarádi, rodina, přátelé. To mě úplně odvařilo! Já jsem byl téměř na lékaře, protože jsem vůbec netušil, jaká překvapení jsou pro mě přichystána. Všichni o mně mluvili tak hezky. Byl jsem dojatý.

Slyšela jsem, že máte velmi rád cestování. Je nějaké místo, o kterém sníte, že ho navštívíte?

Cestuji velmi rád. Byl jsem na spoustě místech, hlavně po Evropě. Nejsem na nějaké létání k moři do Egypta. Cestuji autem sám, anebo s rodinou. Mé nejoblíbenější destinace jsou Toskánsko nebo Provence. Po Evropě se toužím podívat do Andalusie na jihu Španělska. A ve světě New York a Ladak, což je takový malý Tibet.

Prošlo Studio Kamarád od jeho založení nějakou výraznou proměnou?

V prvotní formě Studio Kamarád existovalo asi deset let. Prošlo řadou proměn. Přicházeli noví šéfové, kteří mluvili o novém pořadu, tak se udělala různá studia, rozsah atd. Bylo to vlastně nedělní pásmo jako Studio Kamarád, ale Studio Kamarád to nebylo. Poté se vrátilo trošku jiné Studio Kamarád, ale ty hlavní atributy se zachovaly. Jsou tam „Jůheláci“ a snaha povídat si s dětmi.

Jak vznikla jména Jů a Hele?

Věděli jsme, že to budou panáci. Jeden zelený a druhý medový. Stanislav Holý je namaloval, takže jsme měli představu, jak budou vypadat. Spoustu věcí, které se týkaly Studia Kamarád, jsem nevymyslel já. Taky jsem se na tom podílel, ale spíše se vytvořila parta lidí a tam se to řešilo. Myslím si, že jména Jů a Hele vymyslela Anna Jurásková, která napsala asi tisíc pohádek. Tenkrát měla takové nápady, a ono se to chytlo.

Pohádky Co takhle svatba, princiAť přiletí čáp, královno jsou natočené před třiceti lety. Stále patří mezi nejoblíbenější pohádky. Proč si myslíte, že si tyto pohádky získaly publikum?

Z toho mám obzvláště velikou radost. Myslím si, že když něco takhle dlouho přetrvává, tak to je pro nás potvrzení, že se to opravdu povedlo. Důvod je podle mě v tom, že i když se změní doba politicky, tak v tom příběhu najdou lidi to svoje. Můj názor je, že v příběhu se odehrává jadérko pravdy a to se nese dál a dál.

Také si myslíte, že dělání smutky zahání?

Asi ano. Tím nemyslím, že pokud má někdo trable, tak by měl vzít motyku. Ale pokud je člověk z něčeho smutný a něco ho trápí, neměl by složit ruce do klína.

Může napsat básničku, jít na horskou túru, protože i tohle je ,,dělání“. Musí hlavně něco dělat. Nemůže se nechat zavalit smutkem, protože jenom se utápětve vlastním smutku není dobře. Smutek přijde vždy na každého, to je samozřejmé. Prožíváme chvíle v životě, které jsou veselé a někdy bohužel přijdou i ty starosti. Je potřeba, aby když tyto strasti přijdou, si člověk našel něco, čím to překoná.

Natálie Nová, festivalová reportérka

Foto: Natálie Nová