Zpět

14. 11. 2016 16:49

JF2016 očima festivalových reportérů - Rozhovor s Václavem Chaloupkem aneb Hej Madlo, kde máš Ťapa?

Očima festivalových reportérů

Po předání ocenění Zlatá rafička panu Jiřímu Chalupovi jsem se zeptala jeho hosta pana Chaloupka, jestli má na mě chviličku čas. VÁCLAV CHALOUPEK je nejen režisér, scénárista a televizní redaktor, ale především ochránce a milovník přírody. Lásku ke zvířatům a přírodě má už od dětství. Natočil spoustu zvířecích večerníčků, jako například: Madla a Ťap, Vydrýsek, Tuláček nebo Méďové.

Co děláte, když si chcete odpočinout?

Chodím do lesa.

A co pro vás les znamená?

Les je pro mě obrázek života. Já jsem odmalička, od prvních vjemů, které si pamatuju, že jsem měl, tak vždycky to bylo spojené s tou přírodou a se zvířaty. Takže pro mě ten les je asi hlavní součást života.

Má les nějaká tajná zákoutí?

Samozřejmě. Pořád musím něco objevovat. Jestli myslíš, jako skrytý věci o kterých nevíme, tak samozřejmě. To je právě na něm to krásné. Na lese je moc hezké to, že se neokouká.

S jakým zvířetem byste chtěl v budoucnu pracovat?

Když budu skromný, tak určitě ještě jednou s medvědy bych něco natočil, protože s medvědy se dělá nejlíp. Vydrýsek byl taky bezva. Nicméně mě přitahují exotická zvířata. Teď úplně z toho protipólu to, co bych chtěl, ale nejspíš se to nevyplní, je pracovat se slonem. Malinký slon. Točit v Africe. Nebo pořád mě přitahuje malý lev, tygr. Vím, co bych s ním točil. Není problém sehnat, ale co s ním bude potom, co vyroste.

Myslíte, že zvířata mají mezi sebou nějaký tajný jazyk?

Samozřejmě, ten jazyk je tajný akorát pro nás. Zvířata nejen, že si můžou povídat, ale mají i spoustu lidských vlastností. Já když jsem chodil do školy, byl jsem jako ty, tak tenkrát jsme se učili, že zvířata se řídí jenom instinkty. Já jsem dneska přesvědčený o tom, že zvířata mají spoustu lidských vlastností. Umí žárlit, těšit se, může se jim stýskat, mají rádi, mají neradi, umí nenávidět. Prostě zvířata mají spoustu vlastností, které máme i my, ale mají je v daleko čistší podobě. Člověk má výjimky. Člověk má někoho rád, člověku se může stýskat, ale ví, že to tak je. Zvířata to tak nemají.

To byla součást toho cyklu, který začínal: medvědi, vlci, rys, vydra a ježek. To byla zvířata, se kterými jsem chtěl točit. To, že mě napadlo Madla a Ťap, to bylo veliké štěstí. Člověk by si myslel, že to je geniální, ale byla to náhoda. Jednak, u nás jsou příznivci zvířat rozdělení na pejskaře a kočkaře. Tady v tom nachází oboje. A za druhé, ten rys Ťap byl kočka se vším všudy. Neposlušný, ale měl rád Madlu a byl na ní závislý, takže já jsem si mohl dovolit točit v pralese nebo v jiném neznámém terénu a věděl jsem, že Madla byla poslušná, a když na ni zavolám, přiběhne s ní i ten rys. Bez Madly bych to nikdy nedokázal.

Eliška Brejchová, festivalová reportérka

Foto: ilustrační, zdroj: www.idnes.cz